Dobrovolnictví ve Španělsku ve Waldorfské mateřské školce

ICM Slaný je akreditovanou vysílající organizací pro ESC dobrovolnické projekty. V září 2023 jsme vyslali Irenu jako dobrovolníka do španělské organizace Euroacción Murcia. Více o projektu a měsíční reportáže od Irči naleznete níže.

Z IRČI DENÍKU - "Moje dobrovolnické dobrodružství 2023":

PŘEDSTAVENÍ

Jmenuji se Irena, už čtvrtstoletí běhám po světě a jsem učitelka ze školky, studentka speciální pedagogiky a milovnice vodního melounu. Říká se, že žena si k příležitosti velkých životních změn, změní také účes. Já jsem se rozhodla, že do péče o své vlasy jsem investovala příliš mnoho peněz, a tak bylo na místě udělat změnu jinou. A protože nejsem žádný troškař, tak daleko radikálnější. Rozhodla jsem se přestěhovat do Španělska, které jsem si vybrala ze samých vznešených a racionálních důvodů. Protože teplo, a protože jsem se před rokem a půl začala učit španělsky (jen tak bez nějakého hlubšího záměru, tak kam jinam jet, že?). Ale hlavně kvůli tomu, že potřebuji akutně nějakou změnu. Tuto možnost jsem dostala díky projektu Evropského sboru solidarity, o němž mi referovala moje kamarádka, samotnou by mě to asi nenapadlo a hledala bych spíše skrze pracovní agentury, což by pravděpodobně bylo daleko složitější a také nákladnější. Hned jak jsem přijela, přivítalo mě to, pro co je Španělsko tak známé – svátek! Konkrétně Moros y Cristianos (nebudu se pouštět do historických souvislostí, koho to zajímá, ať raději pogooglí ????) a s ním rovnou přišel obrovský kulturní šok. Kde, kdo vám může vyprávět o tom, že Španělé jsou hluční a slaví ve velkém, ale jako introvertní holka z malého města se na to stejně nedovedete připravit. Když někdo na ulici zrovna nezpívá nebo nekřičí, tak je dost pravděpodobné, že bude hrát hudba nebo odbíjet kostelní zvony.

O PROJEKTU

Vybrala jsem si projekt, který je blízký mému profesnímu srdci. Věřím, že mi tuhle příležitost někdo poslal ze shora, jelikož to vyšlo hned na prvním místě, kam jsem poslala životopis, a to i přesto, že už bylo po deadlinu. Šťastnější ruku už jsem asi mít nemohla, moc jsem si přála, aby to bylo právě tohle místo. Waldorf jardin je mateřská škola postavená na waldorfské pedagogice. Nachází se ve městě Murcia, kde také bydlím. Čítá dvě třídy, kam dochází děti od čtyř měsíců do šesti let. Já jsem hned na pohovoru projevila zájem o práci se staršími dětmi, moje třída jsou tedy infantiles, a já se nad tím vždy infantilně pousměju. Netroufám si vůbec srovnávat školku s místy, kde jsem pracovala, jelikož bych srovnávala nesrovnatelné, a navíc se nejedná o typickou španělskou školku. Jde o místo, které si vybudovali rodiče a nadále se na jeho chodu podílejí. Školka je velmi komunitní, rodinná a přátelská. Menší počet dětí umožňuje individuální práci s dětmi a naplňování cílů waldorfské pedagogiky. Září představuje Michaelské období zakončené fiestou spojenou s podzimní rovnodenností a sklizní. Toto období je o hledání vnitřní odvahy a síly, což před podzimem všichni potřebujeme. Je toho spoustu a spoustu, co bych ještě mohla napsat, ale nechci přehltit ani sebe ani čtenáře a doufám, že můj příští report bude o něco přehlednější. Tak příště si povídáme o tom, co ve školce vlastně dělám, jaké je to s ostatními dobrovolníky a také o tom, co už jsem tu viděla a zažila.

Tohle je naše školka, ale bohužel nesmím fotit děti, tak uvidíte rozmazané obličejíky či děti zezadu a prostory školky. Ve školce se s dětmi například peče chleba, děti se starají o domácí zvířata jako například slepice a nosí do kuchyně ještě teplá vajíčka. A společně s rodiči také vaří marmeládu a jsou vedeny k péči o své prostředí.

Jsem milovníkem reflektování uplynulého času a jelikož se mi občas stává, že nejsem schopna vidět své úspěchy, tak si je ráda sepíšu, protože život je o těch malých věcech, které máme občas tendenci zapomínat. Níže tedy uvádím seznam svých zářijových poprvé.

ZÁŘÍ 2023

Adiós amigos

Poprvé žiju ve velkém městě 10.9. 2023

Poprvé jsem ochutnala el tinto de verano (a moc doporučuju!) 12.9. 2023

Taky jsem poprvé ochutnala španělské pivo, konkrétně Estrellu přímo z Murcie, a to teda nedoporučuju – 12.9. 2023

Poprvé jsem něco ušila – korunka pro děti v procesu

Poprvé jsem ochutnala asparágus utržený v přírodě 19.9. 2023

Poprvé jsem vyrobila meč z klacíků – Iri, 25 let; 22.9. 2023

Poprvé jsem používala angličtinu a španělštinu naráz – celé září

Poprvé jsem byla běhat u řeky – celé září

Tyto fotky jsou z mého cestování po Španělsku ve volném čase a z příjezdového setkání, kterého se účastní hodně nových a začínajících dobrovolníků z různých organizací. Dobrovolníci tak mohou mezi sebou navázat kontakt a spolu sdílet a cestovat.

PROSINEC 2023

Hola a tod@s!

Čas ve Španělsku utíká vážně rychle. Já si užívám sluníčka, poznávání nové kultury, lidí, ale taky sama sebe v různých situacích. Dnes se vám představím v roli turistické průvodkyně a povím vám něco o místech, která jsem prozatím navštívila.

Jak víme, Španělsko není žádný drobeček, takže můj cestovatelský seznam je dlouhatánský. Začněme zlehka, a to městem, ve kterém žiji, protože vážně stojí za to, a je mi líto, že málokdo z mého okolí o něm ví. Murcia je město na jihovýchodě Španělska, kde žije téměř půl milionu lidí, což ji staví na sedmou příčku mezi nejlidnatějšími obcemi Španělského království. Městem protéká řeka Segura, podél níž se dá nachodit, naběhat nebo najezdit spousta kilometrů v krásném prostředí. Mluvím z vlastní zkušenosti, protože právě tohle místo mě přimělo k tomu, abych se vrátila k běhání. Hlavní dominantou města je překrásná katedrála.

Z jedné věci jsem naprosto fascinovaná a smekám pomyslný klobouček. Nebyla jsem si jistá, jestli to není jen můj subjektivní pocit, ale utvrdila jsem se díky názorům ostatních v tom, že tomu tak skutečně je. Murcia a vlastně všechna místa, která jsem ve Španělsku navštívila jsou velice velkorysá vůči lidem, kteří potřebují invalidní vozíček. Všude najdete vedle schodů rampu.

Druhé město, do kterého jsem se podívala je Cartagena. Zřejmě jej nenajdete na seznamu deseti míst, která musíte ve Španělsku navštívit, ale rozhodně má svoje kouzlo. Mě sem přivedlo ale zejména to, že zde žije několik dalších dobrovolníků, kteří jsou pod stejnou organizací jako já. Přijde mi naprosto skvělý, že v Murcii a Cartageně je nás téměř třicet, takže najít si kamarády je hračka a člověk se necítí osamělý. Myslím, že tohle byl jeden ze zásadních faktorů, které mi dopomohly k rychlé adaptaci.

Z jihu se přesuneme trošku výše, a to do Alicante, ve kterém jsem se poprvé setkala s katalánštinou. Městu vévodí hrad svaté Barbory, který se rozhodně vyplatí navštívit. Za malý obnos vás výtah vyveze nahoru a vy se můžete kochat výhledy a nechat na sebe dýchnout historii města, kterou v jiných částech moc nenajdete. Jedná se o město primárně určené turistům preferujícím válendo na pláži a dá se tady koupat až do října (otužilci to dají klidně i později, já si v půlce listopadu aspoň namočila nohy ?). Když je řeč o Alicente, nedaleko se nachází město Elche, kde jsem se potkala se španělskou kamarádkou z doby, kdy jsme obě dvě dělaly v Anglii au pair. Docela náhodička, že bydlí tak blízko, ne? Díky ní jsem zažila autentickou prohlídku města, ve kterém se nachází nádherná bazilika, rozsáhlé palmové háje zapsané na seznamu UNESCO, muzea, jedna velmi unikátní palma, kterou navštívila také císařovna Sissi. No a také tady byla nalezena Dáma z Elche, bysta, kterou zná celé Španělsko a momentálně je v péči Národního archeologického muzea v Madridu.

Cestovala jsem ještě o něco více… do kolébky pallely, k moři, za památkami a za centrem vědy. Valencii by měl zažít každý, nabízí toho spoustu, je přívětivá, krásná a nezapomenutelná.

No a od té doby už cestuji jen dolů na jih. Lorca, Granada a Málaga. Nádherná místa s bohatou historií. V Andalusii jsem vyzkoušela gazpacho, zašla na představení flamenca, které právě zde vzniklo mezi Romy. V Malaze jsem neopomněla víno a návštěvu Picassova muzea. V Granadě jsem si užila prolínání několika kultur a náboženství. No a zakončení svého prvního španělského čtvrtstoletí strávím v srdci Španělska – v Madridu.

Kromě radostí z cest se těším také z mého projektu. Moc mne baví, že se můžu „dívat pod ruce“ jiné učitelce v jiné zemi s jinou kulturou a také to, že poznávám waldorfskou pedagogiku. Stejně tak jako nejsem zeměpisec nebo profi turistický průvodce, nejsem ani odbornice ve waldorfské pedagogice. Aby mohla učitelka učit ve waldorfu, musí absolvovat dlouhodobý kurz zaměřený čistě na tuto problematiku. Uvádím tedy pouze své prožitky a pocity.

Po Michaelském období, které jsem zmiňovala minule jsme přešli do Martinského období, které se zde neoslavuje husou, ale připomínáním si dobra, které svatý Martin vykonal a světelného průvodu s lucerničkami, které jsme si s dětmi a s rodiči vyráběli. A následuje moje nejoblíbenější období vůbec – advent. Ten jsme otevřeli svátkem „la fiesta de adviento“. Waldorf je postaven na rituálech, tradichích a jejich dodržování, reflektuje na roční období a změny, které přinášejí. Před začátkem adventu děti i učitelky procházejí spirálou, která je vytvořena z chvojí. Celá místnost, kde rituál probíhá je v přítmí a komunikuje se pouze gesty či šeptem. Uprostřed spirály se nachází andělské světlo, které si každý vezme a umístí jej v kruhu po cestě zpátky ze spirály. Celý rituál je doprovázen zpěvem anděla o hledání vnitřního světla v době krátkých dnů a prozáření světla právě tímto vnitřním světlem.

Advent s sebou přináší spoustu krásných aktivit. S dětmi zpíváme koledy při modelování včelího vosku, který je opět příznačný právě pro waldorfskou pedagogiku. Vyráběli jsme recyklovaný papír a z něj následně vánoční přání. Hrajeme betlém a přinášení darů Ježískovi. Chystáme se na vánoční trh, na kterém budeme prodávat hračky a ozdoby, které šijeme. V každém adventním týdnu nás navštěvuje anděl jiné barvy a přináší další část příběhu o narození Ježíše Krista.

Kromě toho se mi zdá, že se moje španělština právě díky školce velmi zlepšila. Murcijský akcent je neskutečně náročný k porozumění, protože místní vynechávají s a dodávají slova, která pro zbytek Španělska nejsou běžná. Dokonce i místní o tom vtipkují. Ve školce ale učitelky mluví, samozřejmě, pěkně srozumitelně, učím se skrze písničky, které s dětmi zpíváme a někdy mě poučují i děti ? Ze začátku jsem s tím dost bojovala, ale vidím pokroky a jsem za ně velmi vděčná, jelikož díky nim se dostávám hlouběji. Ani v angličtině nezůstávám pozadu. Ve třídě jsou dva bráškové, kteří doposud žili v USA, jsou tedy rodilí mluvčí, a tak trénuji i s nimi. Věnuji se zde také chlapci, u nějž momentálně probíhá diferenciální diagnostika s předpokladem, že má poruchu autistického spektra. I tato zkušenost je pro mne velice přínosná a já zde pociťuji dosud nepoznaný vděk za to, že můžu být tohoto součástí.

FOTKY LEDEN, ÚNOR, BŘEZEN A SVÁTEK "LAS FALLAS"

Moji milí, leden pro mě představoval velmi tvrdé sousto, které se mi nakonec podařilo úspěšně strávit ? Kromě pomoci rodiny a vysílající organizace ICM Slaný bych se dnes ráda rozepsala o pomoci ze strany hostitelské organizace. Z vlastní zkušenosti vím, že výjezd do zahraničí je pro mnohé z nás doprovázen mnohými výzvami a pochybnostmi, a je to tak v pořádku. Kdyby to tak nebylo, postrádali bychom základní pud, který nás drží při životě. Jen si představte, že byste se dobrovolně a bez rozmyslu vydali vstříc tlamě žraloka. Cestování po Evropě pro nás sice většinou nepředstavuje život ohrožující zkušenost, nicméně pořád se jedná o neprobádané území s mnoha odbočkami a úskalími. Jako vždy, i v tomto případě je dobré říct si o pomoc. A tu může představovat tzv. mentor, který dobrovolníka touhle zběsilou jízdou provází. Dobrovolnické projekty realizované Evropským sborem solidarity tak mohou v tom chaosu být velmi dobrým průvodcem, který vás povede za ruku, i když většinu kroků stejně musíte zvládnout sami. Dost už ale bylo přirovnání a jazykových radůstek. Zkrátka jsem se poslední měsíce potýkala neustále a pořád dokola s maroděním a návštěvy španělských lékařů mi pomalu rozjížděly tik v oku. Poté, co jsem absolvovala několik koleček u mnoha různých doktorů, vykoupila lékárnu a vyzkoušela všechny babské rady z internetu, jsem se zkrátka sesypala. Pokud znáte Maslowovu pyramidu potřeb, víte, že když jsou naše základní potřeby dlouhodobě neuspokojované, vede to k frustraci a posléze k deprivaci. No, a to se stalo mně. K tomuhle ohromnému koktejlů bakterií, virů a kdo ví čeho ještě připočítejme dokončování diplomky a přípravu na státnice, a na světě je uzlíček nervů.

FOTKY Z OBDOBÍ JARA 2024:

A co v takovém případě dělat? Ono to možná nezní, ale postarat se sám o sebe, když je vám fyzicky a potažmo i psychicky mizerně, může být velká dřina. Já se obrátila nejdřív na mamku, které jsem se vyplakala a potom na vysílající a hostitelskou organizaci. Markét z ICM mi poskytla velkou psychickou oporu a hostitelská mimo to obstarala také praktické záležitosti týkající se návštěv lékařů a tlumočení. Na začátku jsem si stanovila určité cíle, a jedním z nich bylo to, abych se nestyděla říct si o pomoc. Nevím, čím to je, že máme neustále potřebu si dokazovat, že na všechno stačíme sami. Ono je to totiž fajn vědět, že sami nejste. Nakonec jsem se na chvilku vrátila domů, abych vyřešila nejen svůj zdravotní stav, ale také dokončila své studium. Do Španělska jsem se tedy vrátila znovu, a tentokrát již úspěšně – zdravá a otitulovaná, na začátku února. Nedlouho poté jsem oslavila narozeniny a stihla se pohádat se spolubydlícím. Ale hádejte co… ani na tohle jsem nezůstala sama. Opět tu pro mě kromě rodiny a kamarádek, byla také Markét z ICM a moje hostitelská organizace, díky nimž se podařilo situaci uklidnit a věci se dali znovu do pořádku.

Od té doby si to všechno užívám tak nějak intenzivněji. Cestuji, učím se nové věci, užívám si sluníčka, a je mi moc dobře na duši. Zase se dostávám do toho dovolenkového módu, který jsem prožívala na začátku projektu. Taky začínám přemýšlet o tom, co mě čeká po skončení projektu. Nejen na toto téma, jsme se zaměřili během midterm evaluation, což je týdenní školení, na kterém se sešli dobrovolníci z celého Španělska. Sto třicet dobrovolníků přijelo do Molliny do centra Ceulaj, aby společně zhodnotili to, co zatím zažili, co je čeká, jaká je jejich motivace a aby poznali, jak to mají ostatní. A já byla při tom! Bylo to nesmírně náročné a vyčerpávající, ale zároveň velmi obohacující. Ale světe div se, nebyl tam jediný Čech. Tím bych vám chtěla vyčinit a nakopnout vás, abyste vyrazili, protože to vážně stojí za to! Opatrujte se a zase někdy na viděnou.

ČERVEN 2024:

Hola! Upřímně se necítím na dlouhé vypisování. Ležím v postetli, poslouchám španělský písničky, jsem tak napůl sbalená. Je mi smutno, mám trochu strach a taky se docela těším, co dalšího mě v životě potká. Je to tady, za tři dny jedu domů a je pro mě nesmírně těžké vstřebat všechno to, co jsem tu zažila, získala, ztratila, našla. Vyjet do světa je skvělá příležitost, a já moc dobře věděla, že kromě hledání nových zážitků, přátel, chutí, barev, vůní, znalostí a dovedností, jedu hledat především sama sebe. A i přesto mě překvapilo, kolik jsem se toho o sobě dozvěděla. Mnohem víc než „jen“ dobrovolničení ve školce to pro mě byla spirituální cesta, ve které jsem ze sebe postupně odlupovala slupky, které na mě během života nabalila společnost, škola, rodina, lidé, se kterými jsem se stýkala a prostě a jednoduše jsem hledala svou podstatu. A víte co? Přes všechny nesnáze, trápení a stýskání, jsem tu byla šťastná a plánuji v tom pokračovat. Posílám vám poslední fotky s popisky toho, co jsem podnikala poslední měsíce a posílám sílu k tomu, abyste třeba taky sebrali odvahu najít sami sebe. A pokud by cesta k tomu vedla skrze Evropský sbor solidarity, ráda vám poradím, když budu vědět.

Naučila jsem se:

• dát sama sobě čas (teda aspoň trochu víc než dřív )
• šít a háčkovat
• větší empatii
• španělštinu a angličtinu, ale taky dost z jiných jazyků včetně češtiny
• říct si o pomoc
• lépe hospodařit s penězi, více přemýšlet nad tím, co kupuji a omezovat plýtvání

Navštívila jsem:

• Murcii (pochopitelně), Valencii, Granadu, Málagu, Sevillu, Madrid, Mallorcu, Alicante, Elche…

Našla jsem:

• přátelství, sebelásku a vděk
• hodně štípanců od komárů na svém těle
• schopnost jít spát ve tři ráno…

Zažila jsem:

• cestování sama, návštěvu rodiny, výlety s kamarádkami
• nádherné východy a západy slunce,bouřky, déšť, sníh, slunce, duhu
• pestrou škálu emocí, noci, kdy jsem nemohla spát, protože pod okny pořád někdo prozpěvoval 
• konflikty a dny, kdy se ke mně děti chovaly naprosto šíleně 
• dny, kdy jsem se hádala se spolubydlícím a chtěla odjet hned domů
• příšerný přístup lékařů 
• návrat do dětství, když jsem skákala do vln
• kulturní šok a pomalu se připravuji na ten, co mě čeká po návratu domů…

Jedná se o projekt Evropského sboru solidarity, který je financován Evropskou unií.